letmá

vím to
víš to
víme to.

tak proč přišla tak znenadání
po již ukončeném klání
na konci přátelské schůzky
pusa?

letmý polibek
hořel mě na líci
jak utíkal jsem tramvají
od duše běsnící.

když jsi mi chválila
řetízek od lásky
když víš že u nás dvou
už nejsou otázky.

není se již na co ptát
koho kdy měl jak moc rád
jak jsme měli hovořit
své city neponořit
a neutopit.
(i když nebyla jsi mou
neb platonická láska
nešťastníky
laská
když je líná huba holým neštěstím).

prý to dospěláci dělají
pusa na tvář na rozloučenou
ale proč?
proč s naší minulostí?
proč, nemáš ještě dosti?
proč ta dlouhá obětí
vždyť
minulost nepřiletí.

zvlášť když už mám svoji milou
hodnou, krásnou, roztomilou
o ní víš, tak co se děje...?
nebo to
jen moc
zbytečně
převaluju v hlavě
a zbytečně
to
přespřemýšlím.