Široké pole.
Široké pole.
Široké pole,
v něm opuštěný strom:
stará hrušeň,
co, dávno již nerodí.
Jednou, náhle, blesk do ní
a pak do uší hrom - uhodí.
Napolo zmučený strom,
napolo ztrápená duše,
však, zatím, žije.
Roky jdou pluhy i čas kolem ní
a hrušeň stojí,
ve větvích hnízda ptáků hostí.
Zpěváčci, ve větvích, dojemní,
radost svoji
vyzpívat mohou jí do sytosti.
A ona stojí vděčná,
jak osiřelá dívka, za květovaný šátek.
Poslední tipující: cappuccinogirl, jort1, Ondra, IronDodo, monarcha stěhovavý, Iva Husárková, enigman, Bosorka9, karolinakarol, Marťas9, ...
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk29.05.2025 15:54:42 Admirál
Skvělý námět, skvělý popis a text plyne a čte se bez zdržování a nudy. Díky
24.05.2025 16:01:34 cappuccinogirl
Pod tuhle hrušeň ráda bych usedla
a do koruny, směrem k nebi pohlédla.
Ti ptáčci, co v jejích větvích hnízdo mají
už příběh svého stromu znají.
Já ještě ne a chtěla bych
naslouchat tomu, co se nedá číst...
co - chceš li znát - musíš nacítit:-)
Krásná báseň, Kane, opravdu moc:-)*
24.05.2025 06:55:00 IronDodo
To je nádherná báseň! Krásne zachytený osud toho starého stromu, tá osamelosť, ale aj tá sila a vďačnosť!
