Válka se začala tupým úderem bubnů,
v lidském ponětí ticha
nářku bezesných nocí.
Byl jsem blízko tříštivých pum
ve městě bolesti
zmařených nejistot
bloudivých snů spálených panenek.
Proč jen
chtěl jsem být
prvním v řadě bezradných
opuštěných na počátku
zoufalého výkřiku…
Pomoc nepřichází
a v nás –
bloudivých duších teroru
skrze kapky kyselých dešťů
proudí tryskem krev
budoucích mučedníků
a v zápale o život
zabíjíme své nepřátele –
bratry v zbroji.
Můžu spokojeně snít
můžu proklamovat prokletí
můžu posilnit ego svých tužeb
můžu spasit vetřelce
jedinou spouští
Můžu být člověkem
Můžeš?