A padnu do náručí

Rozlilo se mi mléko,
A s ním i střepy zrcadel padají na podlahu,
Pod mými bosými nohama,
Se bojím udělat krok.
V tom domě se cítím nesvá,
Nevím co mám dělat.
V hlavě mi hraje hodně otázek,
A já cítím,
Jak Bůh píše novou kapitolu.
Měla bych odejít,
Zůstávat s někým,
Kdo mi dělá bolest,
Není nejlepší.
Za dveřmi kdosi stojí,
Ale to není cizinec.
Znám ho,
Někdy mám pocit že až moc dobře,
I když jsme na sebe tolik slov neprohodili.
Vítr fouká z rozbitého okna,
Rozbité okno,
Co jsem rozbila při hádce.
Cítím vůni krupicové kaši,
Ta z dětství,
Co mi babi vařila,
Vůni levandulí,
Co šimrají moje nervy,
Aby usnuly,
Vůni domácího prášku z jakésiho domova,
Který jsem kdysi dávno cítila.
Moje paty krvácí,
Mezitím co otevírám dveře.
Zafouká vítr,
Zvedne moje šaty,
Plné špíny a zaschlé krve.
Vidím zářící oči,
A koutky rtů co se usmívají,
Mezitím co cítím tu vůni.
Přes slzy v očích,
Uslyším gramofon,
A padnu do náručí.