1)
Město tě sfouklo jak svíčku
a nechalo tě doutnat v temné uličce
kde prázdné lahve hrají stínohru
s kusem chleba
Máš oko kočky
a balíš své tělo do křídel
které už ti nepatří
Jen leží v koutě
2)
Lidé tě míjejí
se sluchátky v uších
a vůní květinových parfémů
nevědí, že pod víkem popelnice
spí něco svatého
co se kdysi modlilo i za ně
Refrén:
Anděli z kartonů a plechovek
neplač — dnes neprší
Nad hlavou ti hoří měsíc
jako zářivka ve výprodeji snů
A tvoje jméno
se šeptá ve všech stanicích metra
nebo spíš v temných tunelech
3)
Máš v ruce křídu
a kreslíš čáru na rezavé víko
možná je to dům, možná strom
možná jen průzor do nebe
A my si jako obvykle
ničeho nevšimnem
protože takoví prostě jsme
4)
Přesto tě slyším
když se město ztiší
zpíváš andělské písně z popelnic
z klíčových dírek paneláků slyším zvony
a mezi elektrickými dráty
se plazí tvůj dech
Refrén:
Anděli z kartonů a plechovek
neplač — dnes neprší
Nad hlavou ti hoří měsíc
jako zapomenutý světec
A tvoje křídla z igelitu
nesou i nás
Outro:
Pro anděla, který spí v popelnici
zanechávám svíci na zdi
a drobek chleba na víku
Je to hodně dekadentní surr.koketující v transendentálním obrazu i smutku.Ta spojitost s andělem je bizární a zároveň "možná" pravdivá o duši, kterou jsou spojeni. Trochu mi to připomíná vyprávění jednoho indiána, že velký duch se převtělí do "nemocného ..deformovaného těla". Avšak někdo zas říká, že to jsou převtěleni démoni, aby v tomto těle trpěli. Kdo ví, ale myslím, že je to moc dobrý text.
01.06.2025 23:46:45 | Krahujec
Silná a skvěle podaná, tahleta tvá andělská... jsem si vzpomněla na Kryla a jeho anděla s polámanejma křídlama*
27.05.2025 20:02:30 | cappuccinogirl