Když

KDYŽ jsem Tě políbil, slyšel jsem štěstí,
bylo tak blízko a mávalo křídly.
Se srdcem na dlani stál jsem na rozcestí,
štěstí chtěl pohladit a dát mu ho za obydlí.

Slyšel jsem splynutí, naději, lásku a třpyt,
pro sebe dvou srdcí vášnivé bušení.
Jak málo stačilo, jen jednou Tě políbit,
na chvíli splynout v tom lásky znamení.

Už chybí jen střípek, právě to KDYŽ...
a tak tu sedím,
a poslouchám prázdnoty ticho...