Až budu vložený
do černé země.
Nespatřím možná už
víc tento svět.
Držím se proto
své víry dost pevně.
A věřím že jednou
se zas vrátím zpět.
——————-
Až budu souzený
za svoje činy.
A duši mou položí
na misku vah.
Lehkou a utkanou
jak z pavučiny.
Chci tam stát hrdě
a nemít strach.
——————-
Až tady prožiju
určitou dobu.
A úplně naposled
odložím brýle.
Pak tělo mé vloží
do chladného hrobu.
A duše má vydá se
na velký výlet.
——————-
Až bude smrtka stát
před mými dveřmi.
A poví mi do očí
že je čas jít.
V klidu ji pozvu dál
v tomhle tom věř mi.
Protože já věřím
že budu zas žít.
——————-
Krásné.. jen, asi na tom budu dost podobně jako cappuccino.. :-)
29.05.2025 09:42:23 | Sid
Děkuji moc za komentář a věřím že ani u ní ,ani u tebe to zas tak horký to nebude;-)
29.05.2025 11:44:32 | orokroK
Tvá báseň mě velice oslovila - no, vzhledem ke svému věku už by se má dušička také měla připravovat. Posílám ST a moc pozdravů. Daniela-danaska z Prahy.
27.05.2025 21:10:52 | danaska
...a to já přiznám, že až to přijde a řinesou ke mně ty misky vah
strachy se po... no jo, no - ach, prostě STRACH:-))*
27.05.2025 20:50:00 | cappuccinogirl