Má drahá Temnoto

Temnoto,ach má družko věrná..., mnoho máš podob však uvnitř jsi stejná...

tolik mne učíš,když mou duši mučíš...

Byla jsi tu vždy, však teď mne svou zvrácenou láskou zahlcuješ , všechny ty lži, celé noci se mnou až do rozbřesku protancuješ...

snad stockholmský syndrom mne k tobě vábí...s tebou nejsem sám a jsou tu i kamarádi...

Jako pan Chaos,co tahá mě za nos...,,tvá matka Nicota v očích pouličního proroka...,nebo snad Beznaděj? To je potvora... která si tu a tam došlápne na tvora jímž jsem se stal....,dřív jsem se smál ten úsměv zamrz....,však když tě teď znám můj zájem zas narost...

Tak vášnivá však krásná ve své hnusotě..., vždy se mnou v nehynoucí jistotě...

Ach temnoto, vítej v mé duši...,posaď se,buď se mnou tak jak se sluší...