lázně z Atlantidy

Uprostřed Atlantidy
jsou lázně, co dýchají bublinami,
a pára tam zpívá jako klarinet,
když se vrací ze schůzky s mořem.

Každé ráno napustí bazén
královskou vodou z měsíční studny,
a stříbrní rybáři
tu odkládají své sítě z veršů.

V šatně visí pláště
ušité z řas a přílivu,
a na lavičce sedí dívka –
pije čaj z mušle
a čte si v knize,
kde místo kapitol
jsou vlny.

Po schodech z perleti
sestoupí starý muž
s korály propletenými ve vousech
a říká: „Dneska se voda
chová jako moje vzpomínka
na první tanec s hvězdou.“

V dálce zní harfa
– někdo ji ladí
a každý tón
se rozplývá v páře
jako rybí dech.

Když skončí koupel,
každý návštěvník
si odnese na jazyku bublinu,
ve které je ukryto
něco, co není třeba říkat.
Jen si to chvíli nosit.

A pak to pustit
jako draka
do proudu