Jsi, jako maják u ostrova,
jsi, jako světlo spadlé s hvězd.
Někdy mi chybí vlídná slova:
...každý svůj musí osud nést.
Tvé oči jsou barvy perleti,
Tvůj úsměv temno rozzáří.
Tvé slzy - rosa v poupěti,
kterému rozkvést se nedaří.
Jsi, jako maják vprostřed oceánu,
co vlny jej trápí ze všech stran.
Nečekej, zda vrátí se k ránu,
vždyť víš - je bez citu a bez zábran.
Úsměv co temno rozzáří,
slzy - jako rosa v poupěti...
tvá báseň hladí, ne po tváři,
spíš po duši, jíž jako by znala, zpaměti
loví
příběh... Kolikátý? Kdo ví:-)
Ten o majáku, který... už nepláče,
však kdyby mohl, možná by křičel bolestí...*
29.05.2025 17:49:30 | cappuccinogirl
A, kolik takových majáků svítí a úsměvu se nedočkají. :-))
29.05.2025 18:39:36 | Kan
Asi je jich mnoho...
a tyhle světla - pro druhé
jsou dobré duše
které ukazují světu - správnej směr:-)*
29.05.2025 18:55:35 | cappuccinogirl