ergo sum

ergo sum

hodiny co trvají jak minuty 
minuty co trvají jak hodiny 
nevyměnil bych za nic na světě 
svoje staré ponožky 

proč bych to dělal? 
sám jsem si je ošoupal 
jsou ošoupány mnou 
a nikým jiným 
v jiném přitomnu 
nikdy nebudou 

a ty střepy na zemi 
si sám taky uklidím 
ty střepy probdělých nocí 
s odrazem prázdných dnů

a když píši řádky 
prosakuje moje já 
mezi vrstvy časoprostorů 
jenž se propadají vesmírem 
stále hlouběji 
i když jsou to jen zlomky 
náladových monologů 
a do toho ty ponožky 

měl bych je už vyhodit