Zůstal jsi poslední

Zůstal jsi poslední na rozhoupané lávce… Nohy ve vodě, v rukou provázek. Poletuje rudé listí. Vtom provázek zadrnčí a zakrojí se do vody. Zabrala! Už jsi na nohou a vláčíš ji proti proudu… Ta má ale sílu! Ospalé tváře ti náhle znachověly. Jako to listí, co lehá na vodu a s vodou odplouvá… Ale tahle štika už ti neuplave! Konečně ses dočkal vzácného úlovku. Škoda, že všichni už odešli a není komu se pochlubit… Vždyť jde podzim.