zlatisté střepy Slunce
zvoní
unce, jak unce
naváží o ní
jen do snů zateklo mi
ti z hrobů
snídaji s námi
děvčátka sotva odrostlá
svému neštěstí
dorostla , ta už dorostla
pohlaví kohoutího zpěvu
jsou věci tenké
co se nevměstí
a vlny nesou loď
že neunesou zévu
šla kolem tklivost
šedivěla
na smrt už zbyl jen výhost
z těla . . .
Tak jsem ty střepy přehopkala, zprava, zleva, tam i zpět. Trošku uhýbám, kličkuju, přesto už to čtu víckrát a musím říct, že ačkoliv vlastně nevím, zda textu úplně rozumím, zda a jak ho uchopit, přitahuje mě. Možná právě tou nepřímočarou linkou, něčím osobitým, něčím, co je až .. za ..
19.06.2025 20:15:57 Vivien
no tak vidíš Slávku, prolomil jsi ledy, a už jsi zase tady...a to je dobře, stará garda se nevzdává...a povedlo se Ti, jasnej Matahaja...tak prosímtě, bez Tebe by tu bylo smutno...měj se fajn a těším se na fajfku! vm
13.06.2025 10:05:41 mapato
Hochu, hochu, je to nenápaditá kravina, nepíše mi to, ale nezoufám . Vyřezávám.
14.06.2025 00:01:15 Matahaja
Od zrození ke smrtce,
Matahaja ve skratce...:-)
03.06.2025 20:09:47 Ž.l.u.ť.á.k.
Žluťáku, brachu, je to přesně jak říkáš a bez pompy a metafor. A tak tě zdrowim, ať se vede.
03.06.2025 21:16:37 Matahaja
Matahajo... nemluvím, cítím... zlatisté střepy, co někdy tolik bolí, a my jsme tady právě kvůli nim... díky Ti*
03.06.2025 10:57:38 Sonador
Třídíš děje na hromádky. Ale život jsou vlny. Jen tu hnusnou mlhu musíme krajet.
Rád tě čtu a ani dnes nezklamals*
03.06.2025 00:02:51 šerý
Šerý, příteli a kamaráde, rozbíhá se mi to. Tvůj komentář je laskavý a shovívavý, jako i ty jsi. Zdravím a doufám, že se brzy uvidíme.
03.06.2025 06:11:56 Matahaja