Z kamene a tichá

Z kamene a ticha

Sedím v tichu vlastních myšlenek,

čas je studený kámen v dlani.

Kolik slov jsem nikdy neřekla,

a kolik z nich bolelo víc než mlčení?

Kolik bylo lží – a kolik ještě zvládnu?

Co mi zahřeje ruku od studeného kamene?

Snad pocit jistoty, že mnohé už je za mnou –

a že to, co přijde, zvládnu.

Ozubené kolo osudu mi bude sypat

sladké bonbóny… i sůl,

s vírou, že to zvládnu.