Inferenční

 

Někdy se svět nehlučně rozpadá, 

jen trochu prachu

se zvedne z poličky. 

 

Nikdo nekřičí, 

nikdo nebouchá pěstí 

a mezi dvěma nádechy

zůstane chvíle, 

v níž nestihneš říct, 

že tvé dlaně jsou prázdné,

a přesto těžknou, 

jak kdybys v nich držel všechna slova, 

co prozatím spí. 

 

Slovo jako ticho 

co leží, když už není co říct. 

 

Slovo jako promiň 

co nese vinu i smíření.

 

Slovo jako zůstaň 

co visí mezi „ještě“ a „už ne“. 

 

Slovo jako nezapomeň 

co lepí duši k okamžiku.

 

Slovo jako nic 

co váží víc než celý den. 

 

Někdy se svět nehlučně rozpadá 

a ty doufáš, 

že nový

skládá se ti právě v dlaních.