Zřím...

Zřím...

 

kabát servanej z věšáku

pod tíhou procesí představ

pochodující skrz jeho díry od molů.

 

Pugétem vykvetenej věšák

ulevenej od tý tíhy

v komnatě z vidin

co je tak neskutečně skutečná

až zmizelá…

 

jen molů mrtvolky

a kytka zbyla.

 

 

Zřím…

 

prázdnej ciferník

co mu utrhali ruce

a čísla zametli do kyblíku.

 

Taky sochu

zřím…

 

obrůstá lidskou kůží

a chce ten kabát

a chce mít závrať z představ

by vrnělo její duchovno

jak ciferník bez čísel a rukou

 

bez soších rukou…