Hrdě vzhlížel jsem
do osamělých očí
jedno ráno byly na dosah
já v nich spatřil
čerň nahých zítřků
probdělou sekvenci
modřin a pádů
jenž nutí člověka vstát
jít do dálných martyrií
nezapečetěných osudů
Byly to osamělé oči
zrcadlící se v mém stínu
pozvedl jsem se k běhu
abych opustil pevný bod
a jeho nesnesitelnou
atmosféru prožití
Den se usmál…
Kdykoli se den pousměje, svět pookřeje
a oči čerň nahých zítřků smočí
do mnohem veselejších barev, ne?*
15.06.2025 18:46:50 | cappuccinogirl