Proč?

Přemýšlela jsem,
proč potím řádky
a nedívám se na háčky.

Trochu slov dá poměr slasti
a mé já obalí se do radosti.

A tak plníme lidičky každý řádek.
Má to smysl
jako malovat obrázek.

Polknout samohlásku
a nebýt sám.
Alespoň na chvilku létat
a být dítětem
i jíst marcipán.

Písmena jsou krásný plán.
Shoda v něčem,
co realita nenabízí
a ve sdílení
jsme si bližší.
Jen pokračujme a tak dál.