A hrdost není pýcha

Hrdosti plná chvíle zhasnutě potemnělá
pýchou jsi celá, trnistá jedovatě
a pusou svatosvatě v holé káravosti.
Zlosti jsi vděčná za sebe vyjádření.
Když změním svůj úhel a přečtu si tě,
obrany sítě vidím víc než cokoliv;
vliv bolesti na trpké trmácení za vlastní cenou.
Obrněnou, vím, k té tvé licoměrnosti
ctností zůstat by bylo, leč pokora
shora ani zezdola nebyla mi dána.
Tak i já sama často píšu v pýše.
Polibek smíru nebyl by?
Nastavím obě tváře.