Podívej princezno

Zdravím Tě Červenovlasko. Myslím si, že dříve měli děti a mládež trošku víc ponaučení a výchovy i od svých starších předků. Já osobně jsem hodně dávala na jejich rady.
Moc mi ovlivnili moje rozhodování, myšlení, bylo vedeno tím správným směrem. Moc jim za to do nebe děkuji a moc mi teď tady chybí, někdy bych je také ještě potřebovala.
Také si myslím, že my narození kolem roku 1970, jsme to dětství měli krásné, i když jsem vyrůstala v totalitě, nějak zvlášť mě neomezovala. To že kdysy nebyly banány a pomeranče na mě nezanechalo žádnou újmu.
Maximálně si člověk musel dávat bacha co vypustí z úst. To si myslím, že teď už je to pomalu horší co se kolem děje, jaké příkazy a zákazy jsou všude vydávány a z nás zkouší dělat ovečky...
Jako mladá jsem se vyřadila na různých akcích, diskotéky, zábavy, plesy. Vždy se někde něco dělo. Teď mladí tu kulturu moc nemají, aspoň u nás na dědině. Sedí doma, píšou si přes facebook, bohužel se neschází. Myslím si , že to je hodně ničí, ten fyzický kontakt jim bohužel chybí. Možná to chce odhodit mobily a hurá za kamarádkou. Udělat si hezký den, dát si pohár, nebo vínečko, nebo se projít přírodou prostě vypnout.
Neposlouchal zprávy, politiku neničit se negativní energii.
A pokud ani tohle nepomůže najít si určitě odbornou pomoc, v jakémkoliv věku, nečekat až se stane neštěstí...
Měj se krásně a také psaní básní moc pomáhá vypínat a přepínat na jiný kanál .
Nějak jsem se tady rozepsala , pa

18.06.2025 21:25:45 | Marťas9

Milá Marťas9,
moc děkuju za tvoji zprávu – krásně jsi to napsala a s mnoha věcmi naprosto souhlasím.
Jsem ročník 1973, takže vnímám tu změnu doby stejně jako ty. Dřív jsme opravdu byli víc venku, víc mezi lidmi, víc jsme poslouchali starší… a to nám dalo hodně do života.

Jen bych ráda doplnila, že ta moje básnička byla hlavně o těch dětech a mladých, kteří už dnes cítí, že něco nedávají – ať už jde o deprese, úzkosti nebo ztrátu smyslu.
Chtěla jsem tím říct, že není ostuda říct si o pomoc – že je v pořádku i zakřičet do světa, že už to nezvládám. A že někdy ten křik může být první krok ke změně.

19.06.2025 11:42:42 | Červenovlaska

říct si o pomoc - to je někdy o velké odvaze, je to zvláštní, ale lidé občas svádějí jakýsi vnitřní boj sami se sebou, je pro ně těžké si o pomoc říct. Všechno by si rádi vyřešili sami, nebo se stydí - jako by zapomněli, že jsem "jenom lidi"...

Každý občas potřebuje pomocnou ruku, náruč, slovo, pochopení...
takže přesně
řekněme si
a pokud svět neslyší
ZAKŘIČME

i svou mladší dceru jsem to musela dooost dlouho učit a stejně si nejsem jistá, že zavolá, když je jí třeba - spíš to odkládá na to svý "nejhůř"

díky za tohle dílko, i díky dcerce vím, jak je důležitý tohle připomínat*

17.06.2025 17:24:57 | cappuccinogirl

Cappu, moc ti děkuju za tvá slova. Řadíš se do skupiny lidí, kteří s tou básničkou souhlasí, jak jsem psala už v komentáři – a za to ti patří velké díky. Protože i já s tímhle bojuju, a to s jedním hodně blízkým človíčkem z rodiny. Také neumí přijmout pomoc.

Nejradši bych zakřičela do celého světa: „Řekněte si o pomoc – ať už blízkému, nebo odborníkovi. Není to žádná slabost!“ Jsou chvíle a dny, kdy to člověk prostě nedává, i kdyby tisíckrát chtěl. A někdy trvá dlouho, než se odhodlá si o tu pomoc říct. Ale hlavní je, že o ni nakonec požádá.

17.06.2025 19:07:43 | Červenovlaska

Kde asi bydlí princezny 21. století?
No… jinak jde hlavně o to, postavit se tomu, poznávat a porozumět.
I když já občas tomu světu — a lidem kolem — taky nerozumím.

V bytech, v domečcích, v dětských domovech…
ale hlavně asi ve svých pokojíčcích.
Přesně. A když mají děti nebo mladí lidé nějaký problém,
když je bolí duše, tak je důležité o tom mluvit.
Neschovávat se. A nebát se.

Protože i malé děti můžou mít deprese, úzkosti…
Nemocná duše nezná věk.

17.06.2025 15:58:39 | Červenovlaska

kde asi bydlí princezny 21.století?...
no a jinak jde o to postavit se tomu, poznávat a porozumět...i když já občas tomu světu i lidem kolem taky nerozumím...

17.06.2025 11:26:38 | enigman

Tak schválně, co vy na to: když jsem dala přečíst tuhle báseň „Princeznu někomu“ svým kamarádům, některým se hodně líbila — jak téma, tak i způsob, jakým je napsaná. Jiní ale vůbec nechápali, že i mladí lidé, kteří ještě „nic nezažili“ a ničím si podle nich neprošli, můžou mít deprese, úzkostné stavy nebo jen nerozumět tomu rychlému světu kolem.

Někomu připadala moc tvrdá, jinému v ní zase něco rušilo. Tak klidně do toho — nebojte se komentářů, ráda si přečtu váš názor.

17.06.2025 10:38:14 | Červenovlaska