Vzpomínám

Čtu starší básně
a brečím.

To stává se.
Jsou kronikou
a mají můj stín.

Jsem tu už nějaký čas
a kořen slova
cítím jako hodokvas.

Co v Kolíně?
Sejdeme se na víně?

V hlavě mně šustí abeceda.
Nálada občas raketová.

Mé začátky tvorby
byly spíše zvučnou mluvou.

Teď čicháme vše s kočkou.

Mkinka je vzorem,
i když má oči kočičí.
Jmenuji se zde dle ní.

Krásný den
a ať sny krásné
v nás hvízdáním slaví.

Velkým třeskem
jsou slova
i zasunuté my.

Slabika ,která
má slastné souznění.