vikingův syn

Za domem,
kde visí pláty tresky
vedle starých seker,
si chlapec staví loď
z kůry a provázků.

Otec zmizel
v čase, kdy jezero přestalo zamrzat.
Říkali tomu odchod,
ale on tomu říkal cesta.

V kapse zastrčený hřeb
a kus sobího mechu.
Dar od děda,
prý proti tichu.

Chlapec nosí košilku
ušitou z pytle na mouku
a na zádech
vybledlou výšivku
kříže
z jiného století.

Každé ráno
přikládá ucho ke kmeni
a poslouchá pukání.
Země se rozvazuje
těsně pod sněhem.

Na půdě visí bubínek
z tulení kůže.
Nikdo na něj nehraje,
ale vítr si pamatuje rytmus
lopatek a prken.

V kurníku
se narodilo kuře
s jedním okem a peřím
do spirály.
Chlapec ho pojmenoval
podle hvězdy, kterou
ještě nikdo neviděl.

Jednou v noci
zachytil stín mezi stromy.
Nosil přilbici
a v ruce dřevěný pohár
plný rosy.

Sledoval ho,
dokud se nerozplynul
v páře z potoka.

Od té doby
si každý večer
tiše kreslí na zápěstí
znaky.
Jeden pro sníh,
druhý pro hlasy uvnitř ryb.

Nehledá.
Jen čeká,
až přijde den,
kdy ho někdo osloví
jako otce