Anotace: Momentální pocit.
Poetika
provází tě celým životem.
Jen, jaksi lyricky.
Když střídá se den za dnem,
říkáš si: Ještě je čas, fakticky.
Však verš z tvých úst nedolétl tam kam měl
a jeho hrot se tupí o srdce z kamene.
To je trošku smuťánkový... né každej má srdce z kamene a je spousta krásnej masitejch srdíček, kde se nic neztupí, ale zase je tu riziko, že na nich zůstane jizva po ostrejch hrotech, ale to si člověk nevybere...
17.04.2007 13:55:00 | Hannazka
Protože já jen poskytuji rýmy, pro jiné, i když sám jsem třeba na dně.
16.04.2007 12:38:00 | J.Švihovský