No třeba.
No třeba.
Tiché místo někde v koutku
samota a chladný stín
nikdo neví, nepodívá
se pod květy kopretin
tam tě schovám do úsměvů
do slov touhy zabalím
tam a možná někde v hlavě
náš hlavní chod prozatím
na talíř, co naší loukou
položím a dám mu žár
buď mým řízkem, horkou kaší
zákuskem já dám mu tvar
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
....No jejda Poeťáčku.....no třeba..../úsměv/......tak vitaj básenko z pera "klasika"......vždycky si vzpomenu na ty čajové lístky a mám snahu tu básničku najít v nánosech času..../ú./......Tak fajn,žes zasejc něco utrousil.....Ji.
19.06.2025 16:55:08 | jitoush
No jo, já bych i trousil, ale ten čas plyne nějak jinak, jakoby moc rychle a je ho málo nebo co ;)
19.06.2025 20:07:14 | poeta
