Štěstí

Štěstí, co létá krajinou

lehké jak vánek, bez otěží,

neptá se, kam má zamířit –

jen srdce v tichu vycítí.

Kam chybí úsměv, tam se snese,

kde někdo v koutě tiše spí,

v tom světle neviditelném

něžně se dotkne bez řečí.

Snad přistane i na tvém prahu,

jak pírko, které nehledáš —

a než se zvedne do dálky,

zanechá klid… i trochu krás.