Zvony

Návěje hříchu
třesou se ti mezi stehny
a obláčky hanby
sténají zpod tvých víček
Za okny noční můry kroužkují
kolem Orionova pásu
a já naproti tobě stojím
jako poslední žijící
svědek úmluvy
v napjatém očekávání,
kdy kostelní zvon konečně
zavelí v singularitu