A PAK UŽ MĚ NIKDO NEDOHONÍ
A PAK UŽ MĚ NIKDO NEDOHONÍ
Anotace: 7. 12. 25 Zemřel můj kamarád a dobrej člověk Martin Domas. Tuhle básničku bych chtěl věnovat jemu. Takže Martine, ať už jsi kde jsi, měj se tam fajn. My tady na tebe myslíme a budeš nám chybět!
Ještě jednou se proběhnu se stádem koní
A pak už mě nikdo nedohoní
Až procitnu v Návu tak tělo mý
Bude jak za mlada nesmrtelný
Šediny zmizí a můj krtčí zrak
Bude zas ostříží jo je to tak
Má bájná síla zas vrátí se mi
Až naplním sudbu svou na Zemi
Zástupy předků a přátel řady
Přijdou mě vítat dohromady
Trápení pominou i křivdy mnohé
Lží zla bolestí už nebude
Tam kde Veles vládne na pastvinách
Není soužení žádné není ani strach
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Když prolneš se, pastvinou Velesova Boha, v sedle bělouše. Již nestane se, že smečky šedý vlk, vám běhy stáří pokouše.
Rád jsem si početl*
21.06.2025 16:25:00 | šerý