Jen uletět

Být v životě příštím vlaštovkou
A na napnutém drátě zpívat,
křídlem jako taktovkou
každý den slunci mávat.

S radostí jemně švitořit
tu nejlepší orchestrů píseň,
a smutnému snadno ulehčit
i každodenní tíseň.

A na zimu pokaždé uletět
vstříc teplému slunci,
poznat, jak se v jiných krajích točí svět
a kde krávy zvoní zvonci.

Přál bych si jen tak uletět,
být svoboden jako pták,
dámu, co švitoří stejně, okouzlit
a stavět s ní hnízdo zrovna tak.

Mít hnízdo plné ptáčat,
co křičí o hladu,
užít si při jejich prvním letu
strach i zábavu.

Jen tak životem proletět
a zpívat si každé ráno
a na slunce se jen usmívat
a odpovídat: „Ano.“