pirátská loď

Kotvila v zátoce,
kde stromy měly kořeny
ve slané hlíně
a tvořily oblouk
nad pískem plným kostí ryb
a kovových třpytek.

Byla to loď,
která měla podpalubí hlubší
než oceán.
Její prkna
byla popsaná škrábanci
ve tvaru hvězd.

Piráti spali ve dne,
měli víčka těžká
jako víka sudů
a jejich ruce
se pohybovaly i ve spánku,
jako by stále počítali
zlomky větru.

Večer rozdělali oheň
z naplaveného dřeva
a v jeho světle
se zjevovali tvorové,
kteří nepatřili
ani k moři, ani k souši.

Pod lodí
byl útes.
Korály tam rostly
do tvaru dýmek
a klepet.

Stařec z posádky
mluvil se sasankami
a věřil,
že každá z nich
si pamatuje přílivy
z dob, kdy moře bylo jiné.

Když vítr zesílil,
plachta se nafoukla
jako hruď
před předposlední větou.

Loď vyrazila.
Pomalá, hrdá,
plná skrytých věcí,
které se objevují jen těm,
co se dívají
přímo do slunce