Zaposlouchán
Zaposlouchán
Snímám masku
jak opožděný stín
ve vlnách únavy
chrám jsem rozvalený
Zraji žalem pro úsměv
v hrůzných hlubinách jsem tak sám
a duše pláče jak struny harfy
najednou tak nespoután
řítím se kdoví kam
Nemocně mocnými kroky
zmítán v přibližující se žal
a v prachu zetlelých kostí
snad ďábla hledám
a náhle dálku stín nemá
je tak blízko
jsem s ním sám.
Ve smrt a věčnost
zaposlouchán
Poslední tipující: Iva Husárková, Pablo Kral, enigman, IronDodo, LuminarisAlba, Marťas9, Kan, cappuccinogirl, šerý, Psavec, ...
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk23.06.2025 18:06:11 cappuccinogirl
Sejmout masku chce odvahu-
-tak podíváme se teď pravdě do očí
smutek duše, bez retuše?
a přesto - bude líp
tomu kdo zraje pro úsměv
tomu kdo nemá okovy a nespoutaně
řítí se kdovíkam, leč - odhodlaně:-)
přijmi z mé dlaně
čtyřlístek... chceš?**
23.06.2025 10:57:37 Ondra
Moc pěkně - s žalem a se smutkem, napsáno, milá Rafinko :-)*
Objímám Tě a posílám Ti silnou a veselou eneržííí - plus se přidávám k monarchovi, který brnká na Tvou smutnou harfu a já vlítnu ke klavíru a zahrajeme společně něco veselého - výlučně na bílých klapkách - ať tam není ani náznak smutku - třeba Ovčáky Čtveráky :-D ;-)
23.06.2025 07:31:55 monarcha stěhovavý
Máš to krásně poetické, milá Rafinko a velice tajemné a tajuplné :-)
Doufám, že někdy bude přednes. :-)
Dovolím si lehce brknkout na Tvou smutnou harfu.. a posílám Ti tam světýlko.
