pes se zvonečkem z cukru

V uličkách Malé Strany,
kde dlažební kostky pamatují
kroky císařů a žebráků,
běží pes se zvonečkem z cukru.

Projde kolem hostince U Dvou slunců,
hosté u stolků otočí hlavy,
uslyší tóny sladší než Mozartovy árie.
Zvoneček třpytí se v ranním oparu.

Pes zastaví u kašny,
otřepá vodu z tlapek,
několikrát to zacinkne
melodií starou tisíc let.

Turisté vytahují fotoaparáty,
děti natahují dlaně.
Barokní andělé na průčelích
se usmívají.

Po Karlově mostě pes kráčí pyšně,
mezi malíři a hudebníky,
mezi sochami světců.
Cukrový zvonek svítí,
odráží se v hladině Vltavy.

V zahradě Valdštejnského paláce
pávi roztahují svá pera,
aby oslnili psa se zvonečkem.
Marnost jejich barev
proti průzračné čistotě cukru.

S večerem pes vklouzne do dvora,
kde bydlí starý hodinář.
Muž pohladí zvíře po hlavě,
opatrně sejme zvoneček,
uloží ho do sametové krabičky.
Přes noc vytvoří nový,
ze spáleného cukru a rosy,
aby ráno opět rozezněl
ulice města divem.