Dech zmrzlého šustí
po zádech pole pustí
hluboké stopy pro zimu
------------------------- muže
den
---
já měla hlavu v jeho klínu
sténal
pantomimu
celýho toho podělanýho večera
-
-
-
Je samota opadané listí?
Listí i s tím vším okolo?
Křoví, ve kterém jsme uvízli?
Je samota atom smutku, co omotá celou tuhle báseň na sen? I mě?
Uvízli jsme
a nikde žádné znamení
nic
jenom to pitomé mokré listí co smrdí hřbitovem
-
-
-
Moji norníci jdou lesem
radují se
z pachových stop nor
já se v nich ztrácím
ornicí šustí dny divočáci
----
Je čas pro stříbrné příbory se způsobně
uloženým ubrouskem v klíně
----
Umíněně počítám před spaním černé beránky
(nejsou vidět)
vlk chodí až s příměsí rána
jako otevřená rána
nehojíš se
-
-
-
Lesem praskají větve
zas táhnou stíny
pod tónem deště
hledají lanýže
bílé hostie padlých žen