10. 4. 2020

10. 4. 2020

Úplněk měkce pozlatil kontury lesa

až ztěžkl do dlaní ---

je sám

 

už dávno není svatý

v hnízdních budkách chaos

mimetická vejce a ty

opisuješ hlad

pro váhavé stopy laní

 

les zatím tiše praská utajenou březostí

spala jsem v něm

se schoulenými rameny

a nikde žádné znamení

zima, která nejde vyplakat

je bílá

i kat

(dusím se, to mám po mámě)

 

Les zkamení

 ---

 ---

zalils mi virtuální kafe

píšeš ho nesměle s medem

necítím jeho vůni

jen únik

 

vím, že jsem blázen

na zem padá pořád ten samý déšť

a my

Autor Philogyny1, 10.04.2020
Přečteno 17x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel