Co bylo nejlepší? Ten, co přijde.

Před horou není úniku, vykamení do všech světových stran poezie

smete ukazatel směru

hora je muž, žena, dítě, štít co ochrání tě a pak zabije, hora oře pluhem zem

světlo mění v zapouzdřených kamenech

:

Vzala opatrně skalpel vyvařený svěcenou vodou

Pomalu rozřízla starou operační ránu

Ten večer sešila silonovým vlascem na ryby / přidala popel /

/ co kdyby / obtáhla rtěnkou nostalgie /

v mikrovlnce rozpekla ciabattu / konec chatu neměl motýlka / ani švihácký límeček tchoře / najednou holý jako věci v plechovém nemocničním stolku /

vypila vypila nekontrolovatelné množství čtyřikrát destilované vodky /

Fénix nepovstal

Plevel kvete v měsíčních jahodách, řekl

Sen

Měsíc přišpendlený k úplňku mým pravým prsem

vyje vlk

z levého upíjí tlukot srdce

obrysy trav usínají

večerním sluncem

projde kolouch projde kolouch

jelen s dlaní svítáním laň

ruce