Pocity

Kam měl bych dát pocity, když mají jít stranou.
Kam pohřbít je, když před tebou vzplanou.
Jen dnešní doba, nás učí je skrýt.
Jak svobodně cítit se a svobodně žít.

Jen samé lži, kolem tebe se točí.
Kdy mluví jen za zády, nikdy do očí.
Řekneš jak cítíš se, však výsměch tě čeká.
"Proč kvůli blbosti, se blbec vzteká"

Své pocity, mám jiné než jiní.
Avšak mě jedinečným činí.
Stále jen obrazce, jak bude to vypadat.
Zda-li bude i chvíle, kdy dokážu zapadat.

Pocity nemilé, snad smutek i stres.
Pochopíš jen, kdybys do hlavy vlez. 
Že prý si vymýšlím, deprese nemám.
Stále jen přemýšlím, proč sebe hledám.

"Cítím se špatně, copak mám dělat?"
"Nemysli na to a přestaň se hledat."
Všude jen rady, jak city nemít.
Já potřeboval bych někdy je sprostě vybít.

Pořád jen cítím, smutek a negace.
Však nikdy nenechám jimi sežrat se.
Stále se usmívám, pocity měním.
Přijde i čas, kdy tu radost ucítím?