~Ž~B~L~U~Ň~K~

~~~~~~~~
Kdysi žila žínka divá
krásná milá a přívětivá
miluje vodu a rákosí
tam u rákosí
s každou žábou poklábosí
a taky si zpívá...
Ale.
Na vrbě si vodník sedí
a na tu krásu hledí
voda mu kape ze šosu
té žínce přímo do vlasů.
Proč mi prší na vlasy
je slunečné počasí,
aha,kapky z vrby padají
zelené oči se koukají...
hastrman z vrby seskočil
rákosí vodou namočil
pak z něho deštník uplete
pro tebe,
snad se nesplete.

A ta žínka divá
vodníka na tváře políbila
a ten celý zčervenal
tu divou dávno miloval
..pak si ji za ženu vzal...
teď u vody už domek mají
malé divochy tam kolébají
světničku však mají prostou
ale ty děti
ty jak z vody rostou.
Z rákosí kolébky mají
peřinkou z mlhy přikrývají
na snídani oběd i večeři
jim máma kotel kaše navaří,
ryby je kolébaly
žáby večer zakuňkaly
a tak brzy jsou jako buci
ty holky a ti kluci
holky jsou po mamce krásné
a kluci zelení,no jasně.

Všude je pak veselo
v pohádce tak vždycky bývalo
pak se rozprchnou po kraji
no jo,od vody je všichni poznají.

~Ž~B~L~U~Ň~K~

~~~~~~~~~~~~~