Anotace: sirotčinec na kraji města
V podkrovním pokoji,
kde se strop skláněl
jako unavený vychovatel,
seděla dívka
na posteli z kovových melodií.
Četla si potají —
pod dekou,
jejíž lem byl vyšší než zákon.
Kniha jí svítila do tváře
jako okno do jiného domu.
Slova se zvedala
z papíru v tichých oblacích,
a každý odstavec
jí přivázal k srdci
nový kompas.
Za oknem šustil strom,
jehož listy zapisovaly
nezodpovězené modlitby
do stínu ulice.
Měsíc se opřel o římsu
a nahlížel
do její stránky
jako zvědavý knihovník.
Pod postelí spalo osm bot,
každá snila jiný sen.
Na stolku ležela ulomená pastelka —
její špička byla růžová
a pamatovala si
obrys princezny,
která uměla utéct z věže
bez pomoci rytíře.
Zpod polštáře
vyčníval záložkový anděl.
Jeho křídla byla z kapesníku,
kterým kdysi přikryla
slovo
"navždy".
Na stěně tikaly hodiny,
ale ony neodměřovaly čas —
spíš hladinu samoty
v místnosti,
kde se dívka
učila rozpoznat
sama sebe
v hrdince,
která taky neměla
příjmení.
A když dočetla kapitolu,
zavřela knihu tak tiše,
že ani prach nespadl jinak.
Pak zhasla baterku
a usnula —
s hlavou plnou vět,
které ji zítra
ochrání před
tím, co se nesmí říkat nahlas
......No vím,že tenkrát jsem už nestihla všechny Tvé pro mé absentování zde přečíst,tak jsem si zasejc dnes vzpomněla naa Tě.....a odzadu postupně budu nořit se do Tvých příběhů.....vím,že jsou vždy něčím kouzelné a bohaté a mezi řádky vždy něco laskavého vězí.....tak jo......mávám a mizím....Ji./úsměv/.
P.S.No i Ty jsi jistě byl a možná stále jsi pilný čtenář.....vždyť Tvá fantazie a psané slovo Tvé jsou jak gejzíry.......mají odkud eruptovat...v základu je "bohatý"svět......co tak nějak "nasajeme",to projde,přetváří se a pak v určité podobě projeví se.....a tady u Tebe je radost číst...
14.01.2026 20:27:07 | jitoush
jedna z tvojich naj
Napsals to tak hluboce, niterně, snově, krásně...
podpisujem
26.06.2025 08:46:02 | gabenka
Nádherně zobrazeno. Připomnělo mi to maminku. Byla nejstarší z pěti dětí a jindy neměla na čtení čas než v noci.
Napsals to tak hluboce, niterně, snově, krásně... děkuju za milého Raníčka ;-)
26.06.2025 06:44:23 | Rafinka
Milá Rafinko, moc děkuji za Tvou návštěvu i za vzpomínku, být z pěti dětí a ještě mít úděl nejstaršího asi nebylo jednoduché.. Děda mi kdysi říkal, že měl sourozenců ještě víc.. neteř si to vůbec nedokáže představit. Jedináček. :-)
Tak ještě jednou díky veliké a přeju hezký den. :-)
26.06.2025 11:16:56 | monarcha stěhovavý
To je tak krásný. Poezie... Taky si čítávala pod peřinou s baterkou. Připomnělo mi to něčím Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. :o)
26.06.2025 06:09:18 | Philogyny1
Děkuju za milou návštěvu a za připomenutí té skutečně neskutečné knihy, která tak jitří fantazii. :-) Taky jsem tak někdy dělal, na tajňačku, když byla pozdní hodina a mělo se dávno spát. Neteř to zdědila. Kolikrát usne i s nosem zabořeným v knize. Někdy má chuť číst i do půlnoci, i když třeba zrovna nesmí. :-)
26.06.2025 11:25:28 | monarcha stěhovavý
říkalo se tak nemocnici, že
26.06.2025 20:07:37 | Philogyny1
Umístění sirotčince na kraji města mě napadlo tak nějak intuitivně.. i vzhledem k té dívce, jejíž sny a touhy jsou také odstrčené na okraj.. ale sny se nikdy nedají zašlapat ani uhasit. :)
26.06.2025 23:22:45 | monarcha stěhovavý