V zemi pod podlahou hnijí oči slepého pastýře

V zemi pod podlahou
hnijí oči slepého pastýře
Ovce mu nosí zrcadla
ve kterých se všichni rodí pozpátku

Na půdě visí šaty z chrastí
a pod nimi spí
dítě beze jména
které vyrostlo
z prachu a slunce

V noci se mi v krku protáčejí rybí vlasy
a všechny zvony v okolí
mají místo srdcí
zrezlé lžičky

A když se podívám do studny
ze dna září můj obličej
který se usmívá