Když obrátí se ti svět
a jíst je těžší než napsat báseň
a strach z dýchání přehluší jen úsměv ve sluchátku, co pak?
Z okna proudilo světlo
a nevědělo, co rozsvítit dřív —
tvou tvář,
nebo papír s touto básní.
Hladilo hrany slov.
Bál ses.
A tak jsi psal.
Abys nezapomněl,
že jsi byl.
Svět byl tichý
jako dech,
který neví, jestli bude první, nebo poslední.
Tak tichý
jak jen může být
vzpomínka
třeba na zítřek
který tě teprve přečte
Přečte?
Mám přečteno - a procházím se vším, cos zachytila, nespěchám, ať se "nabalí"...*
28.06.2025 19:08:37 | cappuccinogirl
Lidé systematicky stárnou, pod ještě staršími kopírovací papíry. Sematamo, lidi čistý, jak štosu A4 najdou tamosemo nějaký náš otisk.
Mám také uši naruby. Ale cítím, že mám nos.
... a tělo je hmat.
28.06.2025 13:53:10 | šerý