V plicích mám lampu
a za jejím sklem
spí srna bez očí
Někdy mi dýchá do krku
a vydechuje smůlu
z prastarých borovic
Ruce mi obrůstají peřím
ale místo letu znám jen pád
Můj stín chodí pozpátku
nosí masku z pomerančové kůry
a říká lidem věci
o kterých nikdy nechtěli slyšet
Každé ráno se probouzím
s jazykem ovázaným červenou stuhou
To v noci ke mně mluvila socha
darovala mi kousek svých prstů
a do rána mi vyprávěla
o cestách ke hvězdám
Já mám v plicích vejce naměkko. Každé ráno ho snídám. Nosím ho uvázaný na čepici. Ale nikdo ho nevidí. Zvláštní.
28.06.2025 00:40:34 | Philogyny1