Schodů pár vrzavých scházím,
ve schránce trs zmoklých složenek,
s černí tmy venku se srazím,
obtěžkán kufry svých myšlenek.
Chodníky pijí chlad z louží,
trnoví šípků plot sdírá,
můry tmou zmateně krouží,
a měsíc houf mraků sbírá.
Zasněný v průvanu nádraží,
strojvůdce pádů a vzletů,
noční vlak tichem mě odváží,
s jízdenkou do jiných světů.