Omotaná iluze chladu

1. Nalhávání sobě samotnému o té jedné osudové,

za clonou ze snů, roztrhané letním deštěm,

co všechno ti říct, abys věděla podstatné „proč“,

věčná tichost zavládne místností v zapomnění.

2. Prodával jsem svoji duši za tvůj letmý dotek,

ruku v ruce tě nechci už nikdy pustit na další,

nerada jsi se fotila, co mi po tobě zbylo,

neslučitelnost chladu vedle žáru Balkánu.

Už byste z mojí hlavy mohly konečně vypadnout,

ekonom ve své vlastní emigraci má vládnout,

život poutníka v hypermoderní post-době,

odrazy vzdálené, co jsem ztratil v sobě.

3. Mám si malovat hezké zítřky před spaním, sám,

jenže proč ten další den ráno znovu vstávat?

Malovat si budoucnost plnou nejlepších,

Ing. už máš, MBA za rok, PhD. za další čtyři.

4. Co si jenom může pitomý chlap přát už je,

statky a služby chci vypustit z mysli jinam,

není čas litovat ztraceného času v domě slz,

otravný nájemník na zázrak rád marně čeká.

Už byste z mojí hlavy mohly konečně vypadnout,

ekonom ve své vlastní emigraci má vládnout,

život poutníka v hypermoderní post-době,

odrazy vzdálené, co jsem ztratil v sobě.

5. Jak se jim dostanete do ruky, nejde to jinak,

můžete si internalizovat důvody, logiku do citu,

ale prázdnotu nezaplní žádný koktejl věcí hezkých,

ať to jsou činky, jóga, studium, práce nebo velké nic.

6. Co dělat, když je chlap zamilovaný do přeludu?

O ženské něžnosti, duši, soucitu, pochopení,

zůstane mlácení prázdné slámy o kratších dnech,

až tě potkám, omotám si tě kolem srdce nejblíže.

Už byste z mojí hlavy mohly konečně vypadnout,

ekonom ve své vlastní emigraci má vládnout,

život poutníka v hypermoderní post-době,

odrazy vzdálené, co jsem ztratil v sobě.