Sklizeň hniloby

1. Vaše město se mění s každým plynoucím dnem,

populační výměna uprostřed kraje plného mrtvol,

kdo není v rauši jako by ztrácel svůj cíl,

je to rebelie proti všemu tradičně přirozenému.

2. Tvoříme na internetu nové mrzáky s komplexy,

co jim já a systém dovede slíbit, to nikdo nedá,

do souvislé věty s podmětem i přísudkem,

pokoušíme se o rozvité souvětí ukončené tečkou.

Neukončená sklizeň lidských osudů,

úrodu už není, nedáme mošt do sudů,

nepřekvapuje mě nenávist davů ulice,

jak se objeví naděje, zapalujeme světlice.

3. Po podzimních listech středního věku přijde,

sníh na horách, problémy s dědickým řízením,

mladí jsou stejně k ničemu, křičí pantáta,

v Praze utekli neutěšené situaci periferie.

4. Rozvedená manželství s alimenty určenými soudem,

noví rukojmí směle kráčí ve střídavé péči narcisů,

kterak se to nepovede, tak žijí raději vedle sebe,

k vzájemné ignoraci a jeden druhému zahýbat, vzory dětem dát.

Neukončená sklizeň lidských osudů,

úrodu už není, nedáme mošt do sudů,

nepřekvapuje mě nenávist davů ulice,

jak se objeví naděje, zapalujeme světlice.

5. Hlavně protestovat a stávkovat, svojí věc podpořit,

zničit i to nejposlednější zachovalé jmění starých,

po nás tady bude velká potopa, přímo biblická,

předat dětem dluhy, opovržení spolu se zlobou.

6. Nebýt spokojený se svojí úlohou namátkou stavěnou,

nespravedlivost slunce na obloze okolo poledne,

tímhle autor chtěl Vašemu městu jasně říct,

nezatrpknout zaživa je úkol všech, ne zastupitelstva.

Neukončená sklizeň lidských osudů,

úrodu už není, nedáme mošt do sudů,

nepřekvapuje mě nenávist davů ulice,

jak se objeví naděje, zapalujeme světlice.