Jana

Jituško, už balím obrázky.
Věřím v rytmu krásy.


Jana se dívá mezi řádky
a těší se.

Kresbami studuje
křehkost stromů.

Zbožňuji,
to dojemné spolu.

Kdysi jsem chtěla
ukazovat prstem
pokapání stigmatem barev,
kde slova jsou hluchá.
Výkres by byl život
a plála by tam skála.
Srdce bych rozdávala.

Když poznala jsem Janu.

Vím.

Kus sebe

do krajiny

její s láskou dám.
A co dál?

Tancuji odstíny
milovaný kankán?
Ráda se podám.


Vidím se ve výtvarném umění.

Kamarádka dá dobré znamení.

Hurá.