Kdo na to má mít čas?

1. Tmu na ulicích likviduje pouliční osvětlení,

noc se hlásí o své žezlo k dočasnému panování,

otevřeně nejsou slyšet žádné námitky od dne,

beztak temnotě tiše závidí, nejlepší věci za světla nejsou.

2. Úplněk na obloze ozařuje bezejmenné aglomerace,

pracující šli spát vstříc roztodivným snům,

černobílé indicie předválečné detektivky se linou,

chybí baloňák a doutník ladně zapálit sirkou.

Šepot pod prahem světelného spektra,

dýchající plíce prozrazuje nozdra,

vstříc sněhu za pár měsíců rychle,

listí se cítí významně ztichle.

3. Akustické štěstí se ozývá přes kovové struny,

snímače zachytí signál i jej zesilovač přenese,

může být zkreslený nebo čistý jako ženské už ne,

dopadající otřesená realizace ubíhajícího života.

4. Zářící obrazovky mobilů slibují sociální kontakty,

lžou uživatelům, nepřekonatelný doplněk do žití,

můžeme to brát jako narušení atmosféry od technologie,

každý své elektronice otrokem všechny dny v roce.

Šepot pod prahem světelného spektra,

dýchající plíce prozrazuje nozdra,

vstříc sněhu za pár měsíců rychle,

listí se cítí významně ztichle.

5. Nevyvinutí nerozumí kouzlu útlumu přírody ani na oko,

odkud přišel, tady byl pan Ničitel okovů morálky,

nahrazení Boha falešným mámením jedniček včetně nul,

už ani mše nemusí být v kostelech, říká pastor.

6. Tlachání pro další vývoj děje je nebezpečné,

proto se nyní očekává důstojné zakončení aktu,

o kráse nebes se dotýkající skutečného okolí,

ale kdo se na to vůbec chce koukat?

Šepot pod prahem světelného spektra,

dýchající plíce prozrazuje nozdra,

vstříc sněhu za pár měsíců rychle,

listí se cítí významně ztichle.