Stanice dětství

 

Vzpomněl jsem si na jedno místo.

Odjížděl jsem odtamtud za zkušeností

Nevím kde je ale bylo tam čisto.

Zmizelo v neurčitu s dospělostí

 

Mám chuť  vyrazit a jít ho hledat.

A teď si vpomínám. Stál tam vlak.

Stál tam a čekal až budu nasedat.

Tak nějak to bylo. Já s ním pak odjel.

 

Jdu tedy nazpět po koleji.

Trochu se bojím vracet v čase.

Mohl jsem žít o trochu pomaleji.

Chtěl bych ten vlak jednou vidět..

 

Měl jsem to čekat. Stanice prázdná.

Zarostlá křovisky v zapomění.

Na hlavní koleji mašina žádná.

Stál jsem tam přesto. V osamění.

 

Vzpomínal na roky pasažéra.

Kterak jsem nastoupil na dráhu.

Život pak plynul s kilometry

Vracet se nepřišlo v úvahu

 

Proto ta stanice prázdnem je sklíčená.

V čekárně jsou ale zašlé fotky.

Vybledlé časem. Skoro až bílé.

Někde hluboko je určitě negativ.