Strom.

Uprostřed náměstíčka stojí strom.
Je celý pokřivený, zdá se mi pohublý.
Nikdy to nebyl, veliký, šampion,
jen tichý společník, a není zlý.

Náměstíčko s děravým dlážděním,
fasády domů, ty, taky už, pamatují.
Za vláhu vděčí strom širým kalužím,
ve kterých hustá, bílá oblaka plují.

Na malém náměstí život se zastavil,
je tady klid, nic velkého se tu neděje.
Starý strom bojuje ze všech, svých, sil:
ze vzdoru vyklíčí semínko naděje.