20. DĚTSTVÍ 1975 píseň

čase stůj aspoň na chvilinku jako zvuk varhanů

duše je loutna ze slunečních paprsků

hraje obrazy z dětství

skřípající tramvaj hrkotá a vrhá světlo do stropů

daleké obzory hřbitovů se světýlky večerů

hrál si v tichu kde teď staveniště hlomozí

nedělní ospalé dny na dvorku s vůní poledních obědů

stavěl si na písku nerušen město fantazií

v dáli šumělo město skutečné

už nevolá máma na oběd

staré tramvaje cinknutí

koberců klepání

vliv kamarádů

chtěl být jiný

hned zas jimi

hlasy se lámaly v stěnách domů s okny a balkony

odehrány naše hry

chodil se dívat na křižovatku

na auta měnící se jak život

a děkoval všem

že nepoznal složitost světa

jen jak utíkal chovat se před deštěm

a s taštičkou na zádech zapomínat na sebe

z dřívějších hraček  zbyl svět žena vzpomínky

já a on