Noční rozhovor
Kolik ti zbývá ještě životů,
když noc se do sametu halí?
Jak černý plášť všech Hamletů,
jen hlas, co míří z dáli,
kde víla pod hvězdami
svých očí s pomněnkami,
paže, leknínů stvoly
k nebi v prosbě svojí spíná…
Tvá láska už nebude jiná;
však bolí…
Polykáš slzy… všech bolestí světa
a říkáš si už brzy…
tvá duše, ta zrádná, krvelačná sketa,
jíž život tolik… mrzí…
mrzí... mrzí mě moc věcí, co se mé duši vymkly z otěží, a taky mne mrzí, že Tvoje báseň nebyla o něco delší, abych si nostalgicky početl o chvíli déle. Tenhle noční rozhovor mne čímsi učaroval. Atmosféra, obrazy a obraty, závěr... no prostě výtečné. Dávám jedno veliké ST**
05.07.2025 22:15:04 | Pablo Kral