Vlak odjíždí

1. Už se stalo největší zlo básnické sbírky plné nicoty,

té nejlepší děčínské s kruhy pod očima zpoza sněhu,

děkuji za otevření mysli všem zúčastněným experimentu,

razítko s podpisem na konec formuláře radostně dejte.

2. Není tady už žádné „ale“ pro budoucí boje nehynoucí,

sbírka splnila účel do ní od začátku vkládaný marně,

poslíček čeká s kufry plnými lability citlivých lidí,

do rukou mu vkládáte zmuchlanou stokorunu rádi.

Poslední epilog uprostřed sněhových vloček,

jako úprk domů vymrzlé dvojice koček,

metaforicky popisované jsoucna letargie,

na depresivní nálady dobou vypěstovaná alergie.

3. Taxikář se usmívá a cestu na nádraží zná pořád,

vlídné slovo s dotazy na činnosti při Vaší dovolené,

odpovíte jemným úsměvem v hypnotickém ruchu dopoledne,

u Alberta už zase někdo nezvládl levou zatáčku.

4. Ženská za pokladnou se ptá, kde je konečná Vašeho putování,

když to nejde na jih, můžeme jenom dál na sever,

zasměje se Vašemu regulovanému bláznovství od srdce,

pár mincí na zacinká, už se drobné zpátky vrací.

Poslední epilog uprostřed sněhových vloček,

jako úprk domů vymrzlé dvojice koček,

metaforicky popisované jsoucna letargie,

na depresivní nálady dobou vypěstovaná alergie.

5. Na peróně stojí oblíbené existence naprostého Katastrofy,

čím víc budete dělat, kterak neexistuje v časoprostoru,

tím je větší pravděpodobnost nevyžádaného kontaktu,

do přetopeného vlaku nastoupíte vstříc útulnému kupé.

6. Tam z nástupiště mává divně melancholická postava,

co si přeje Vás všechny ještě někdy v budoucnu spatřit,

naživo je to naprosto nejlepší léčba pro asociály,

ale přinejmenším na stránkách poetiky zarputilosti.

Poslední epilog uprostřed sněhových vloček,

jako úprk domů vymrzlé dvojice koček,

metaforicky popisované jsoucna letargie,

na depresivní nálady dobou vypěstovaná alergie.